Jakou funkci měli naši předci v klášterech?

Původní Tibetští španělé měli v klášterech několik důležitých funkcí. Tibetskými mnichy byli naši předci využíváni k rituálním účelům – k uvádění do chodu (příp. otáčení či kutálení) posvátných modlitebních mlýnků. Některé zdroje tvrdí, že cílem této činnosti mělo být vyvolávání duchů, skutečnost je však nejspíš trošku jiná. V duchu lámaismu totiž mniši psali modlitby – tzv. mantry na svitky pergamenu a ty vkládali do speciálních točících se modlitebních mlýnků. Malí psíci žijící v klášterech (především tedy právě Tibetští španělé) byli naučeni otáčet těmito mlýnky a tím tak opakovaně posílali modlitbu z pergamenu k nebesům. Díky této praktické a velmi nápomocné činnosti byli tito inteligentní psíci označováni jako „prayer dog“ - tzv. „modlitební psi“. Huňatí Tibeťáčci v klášterech ale nesloužili jen jako „živý motorek“ modlitebních mlýnků, ale také jako „živá kamínka“, což mniši oceňovali především při dlouhých modlitbách.

Tibetští španělé však nesloužili pouze „ke zkrášlení“ klášterů, ale také jako hlídací psi. Malí, ale velmi ostražití a temperamentní Tibeťáčci plnili funkci strážců kláštera spolu s velkými, silnými, ale zato ospalými Tibetskými dogami. Malý Tibetský španěl měl za úkol držet stráž z vyvýšeného bodu – většinou šlo o boční zdi po obvodu hradeb a odtud upozorňoval svým štěkotem na vše neobvyklé v okolí kláštera. Štěkotem přivolal na podezřelé místo velké mastify – Tibetské dogy, tito psi již vetřelce zahnali  a odradili před dalším vstupem do klášterního areálu. Tibetský španěl a také další tibetská plemena (Tibetský teriér, Lhasa apso, Ši-tzu) byli tibetskými mnichy považováni a velmi ceněni jako tzv. „nositelé štěstí“.