Kdy a jak jsme se dostali do Evropy?
1271-1295
V těchto letech trvala cesta Marca Pola do Číny a zpátky. Je možné, že právě v této době už byli první Tibeťáčci dováženi Hedvábnou cestou z Asie do Evropy. V tomto případě jde ale o pouhé spekulace.
17. – 18. stol. (r. 1601 -1800)
Spekulace o putování Tibeťáčků z Asie do Evropy pokračují. Tentokrát se o dovoz našich předků měli postarat evropští jezuité vracející se z působení v Číně a Japonsku.
Konec 19. stol (kolem r. 1880 a více)
V tomto případě si měli angličtí kolonisté, vracející se z Indie do své vlasti, vzít s sebou několik psů typově odpovídajících Tibetským španělům. Ani tato informace však není podložena žádnými fakty.
1895
Neznámý námořník dovezl z Indie do Anglie prvního historicky doloženého Tibetského španěla. Šlo o červeně zbarveného sobolího psa jménem Ching, kterého od námořníka koupil mladé Russell-Allan z Dalhabboch její otec jako domácího mazlíčka. V anglické rodině žil Ching dlouhých 13 let, zemřel v roce 1908.
1898
Paní McLaren Kortison /v některých zdrojích uváděna jako McLaren Morrison/ přivezla na ostrovy hned několik nových plemen včetně toho našeho. V tomto roce Tibetského španěla také jako první uvedla na výstavě psů v Birminghamu i na významné Cruftově výstavě v Londýně.
1903-1904
V těchto letech probíhala britská invaze mířící z Indie do Tibetu, která měla být na zpáteční cestě doprovázena dvěma Tibeťáčky, kteří údajně tuto dlouhou trasu Tibet-Indie dokázali ujít pěšky. Tato informace však není podložena fakty, jde spíše o pověst.
1904
V tomto roce si měl mladý anglický plukovník F.M.Bailey, přivézt domů Tibetského španěla právě z této vojenské expedice v Tibetu. Mohlo jít o jednoho z výše uvedených Tibeťáčků, kteří pěšky překonali vzdálenost z Tibetu do Indie.
1905
Tím druhým Tibeťáčkem, který doprovázel britskou expedici mohl být pes jménem Lhasa (shodné s názvem hlavního města Tibetu). Toho si do Anglie přivezl brigádní generál Frank Wormald jen o rok později. Tento pes se v Anglii účastnil výstav a dokonce byl i oceněn. Zemřel ve věku 18 let. Některé zdroje popírají, že by šlo o Tibetského španěla a kloní se k názoru, že Lhasa byl v Anglii jedním z prvních představitelů plemene Lhasa apso. Ani jedna z těchto verzí však není potvrzena.
1911
V tomto roce se do Anglie dostal páreček dospělých černobílých (Black and White) Tibeťáčků. Pes se jmenoval Lama, fena měla jméno Luna. Byli dovezeni z Lhasy (hlavní město Tibetu) a oba vlastnila Angličanka Wilmot-Corfield. Po smrti byli Lama a Luna vypreparováni a dodnes je můžete vidět v Britském muzeu v Londýně.
1920
Anglická chovatelka Tibetských teriérů – doktorka Greigová přivezla z Tibetu mimo jiné i několik Tibetských španělů.
1927
V tomto roce se v Tibetu narodila jedna z nejvýznamnějších představitelek našeho plemene – fenka Doma of Ladcock. Do Anglie byla dovezena o rok později a patřila právě doktorce Greigové. Tato fenka byla experty považována za nejlepší a nejkrásnější „kus“ svého plemene dovezený z Tibetu a dokonce se spekulovalo, jestli nebyla z kláštera ukradena :-). Nikdo totiž nemohl uvěřit, že by se tohoto malého klenotu Tibeťané vzdali dobrovolně. Doma of Ladcock byla velmi drobná - vážila jen 2,5 kg - a proto nikdy nebyla využita v chovu.
1918-1939 (tzv. Meziválečné období)
V těchto letech vycestovali první Tibetští španělé přes Atlantský oceán na kontinent a zdálo se, že popularita našeho plemene v Anglii velmi poroste.
1934
V tomto roce byla v Anglii založena 1. asociace pro Tibetská plemena (Tibetan Breeder Association), která od sebe definitivně oddělila jak na výstavách, tak v chovu 4 podobající se malé tibetské rasy - Tibetský španěl, Tibetský teriér, Lhasa Apso a Ši-tzu.
Přestože by se dalo říci, že náš původ je na 100% "tibetský", tak patronát nad naším plemenem v rámci FCI převzala Velká Británie a ještě téhož roku vytvořil britský Kennel Club první plemenný standard Tibetského španěla. Modelovým vzorem se pro něj stala již výše zmiňovaná překrásná drobná fenka zlatočervené barvy Doma of Ladcock. Registrovalo se několik významných chovatelských stanic a počet jedinců překračoval stovku.
1939-1945 (2. světová válka)
Kvůli válce byla činnost společenství přerušena a nejen 2. světová válka, ale také epidemie psinky prakticky ukončily tak dobře se rozvíjející chov našeho plemene. Jediný dohledatelný Tibetský španěl, který v Anglii válku přežil, byl pes Skyid z chovatelské stanice Fanthorpe (narozen v květnu 1943).
1940-1941
Sir Edward Wakefield byl britský státní úředník a politik, který se připojil k civilní službě v rámci britské koloniální vlády v Indii. Se svou ženou lady Lalage, budoucí prezidentkou Asociace Tibetských španělů, žil v těchto letech v malém indickém státě Sikkim, kde také darem dostali „Tibbi“ fenku jménem Mughiwuli. Té se po nakrytí psem jménem Tashi (pocházel z Tashi-Gong kláštera v Indii) narodily v roce 1940 první štěňata. Jedno z nich – psa jménem Lama si Wakefieldovi ponechali. Mughiwuli a Tashi měli pak štěňátka ještě jednou, ty přišly na svět o rok později – roku 1941.
1946
V tomto roce se vrátila Lady Wakefield z Indie do Anglie společně se dvěma Tibeťáčky. Šlo o psa jménem Lama z prvního vrhu a druhým do páru byla fenka Dolma, kterou se Wakefieldovým podařilo přes známost získat z Phari Dzong kláštera v západním Tibetu (nebylo to jednoduché, protože mniši dávali darem jedině psy, fenky si vždy ponechávali, aby zabránili chovu mimo klášter).
Ve stejném roce se na ostrovy dostali i Tibeťáčci z druhého vrhu fenky Mughiwuli a psa Tashiho. Byli jimi červený sobolí pes Garpon s Black and Tan fenkou jménem Potala, které získal a do Anglie dovezl jistý poručík Hawkins.
Tito 4 přímí potomci tibetských klášterních psů – Lama, Dolma, Garpon a Potala – se spolu se Skyidem (který jako jediný přežil válku, ale v dnešní době je považován za ne moc typického představitele plemene) stali klíčovými psy pro moderní chov Tibeťáčků v Evropě. Jejich jména se také objevují ve většině rodokmenů dnešních Tibetských španělů.
1957
V Anglii vznikl Britský klub tibetských španělů TSA (Tibetan Spaniel Association), jejíž prezidentkou byla až do své smrti (r. 2001) lady Lalage Wakefield.
1958
Pečlivá rekonstrukce plemene byla příčinou, že se naše rasa – Tibetský španěl – začala opět objevovat na výstavách ve Velké Británii. Již v tomto roce se na výstavě představilo téměř 60 jedinců a od té doby popularita našeho plemene stále rostla.
1959
Britský Kennel Club definoval nový (znovelizovaný) plemenný standard Tibetského španěla a měl tak vekou zásluhu na ještě větší popularitě naší rasy.
1960-1999 (60. – 90. léta 20. století)
V těchto letech „Tibbies“ opět přepluli kanál La Manche na evropský kontinent.
V roce 1964 jsme se objevili ve Finsku. Skandinávii jsme si doslova podmanili a dodnes jsme tu nejpopulárnější ze všech tibetských plemen. Hlavní příčinou této velké popularity ve Finsku či Švédsku je především móda nedeformovaných, nepřešlechtěných „přírodních“ psů, kterými my Tibeťáčci bez pochyby jsme :-). A právě chovatelé ve Skandinávii se spolu s Velkou Británií nejvíce podílejí na rozvoji našeho plemene.
V roce 1969 Tibetský španěl doputoval také do Švýcarska a o čtyři roky později se zde narodil první vrh. V průběhu 80. letech jsme se dostali do Francie, Holandska, Dánska a Německa. V roce 1987 se Tibetský španěl objevil konečně také u nás v České republice a po 4 letech se zde narodila první "česká" štěňátka.
V současnosti jsme chováni téměř ve všech kynologicky vyspělých zemích světa, přesto však Tibetský španěl zůstává plemenem málopočetným a spíše vzácným. Důvodem, proč jsme ve většině zemí nikdy nebyli chováni ve velkém počtu, může být ten, že ještě před rozšířením naší rasy byl již hojně oblíben pekingský palácový psík. Veřejnost už se na nás proto díky naší podobnosti bohužel dívala s nedůvěrou.
Naše plemeno uznává jak Mezinárodní kynologická federace (FCI), tak Americký Kennel klub (AKC), Kennel klub Velké Británie (KCGB) a Kanadský Kennel klub (CKC).
