Proč se ví tak málo o našem původu?

Minimum informací o našem původu mají na svědomí nejspíše tibetští mniši, kteří své Tibeťáčky doslova odtrhli od zbytku světa. Naši předci – původní čistokrevní Tibetští španělé byli totiž chováni pouze v klášterech Tibetu, kde mniši velmi přísně dbali na to, aby nedošlo ke zkřížení Tibeťáčků s jinými plemeny a především nechtěli dopustit, aby jejich Tibetští španělé byli chováni za zdmi kláštera. Když dávali tyto psíky darem, tak  pouze vzácným návštěvám nebo jiným klášterům a to vždy jen jedno pohlaví – psy. Fenky si drželi, aby zamezili rozmnožování naší rasy ve světě.

Tibetský španěl byl ale  v té době chován i na tibetském venkově. Mezi vesnickými a „klášterními“ Tibeťáčky byly však viditelné rozdíly - psi z vesnic nebyli zdaleka tak elegantní a drobní jako ti z kláštera, kterým bylo dopřáno více pozornosti a péče. Mniši považovali své nejmenší Tibeťáčky za ty nejkrásnější a právě tito byli vzácně darováni do lámaistických klášterů či šlechtickým rodům jako domácí mazlíčci.
A přestože se mnichům nepodařilo udržet chov Tibetských španělů pouze za klášterními zdmi, kromě rodného Tibetu a Nepálu jsme ostatnímu světu zůstali ještě na dlouhou dobu utajeni. Nejen mniši, ale i další obyvatelé Tibetu totiž věřili, že Tito psíci nosí štěstí, a proto je od nich nebylo možné koupit.