Ahoj, mé jméno je Brettori z Vikiluxu, ale páničci mi říkají Nicky. Tohle jméno mi vybrali podle filmové postavy Malý Nicky, Satan junior. A taky měli pravdu, jsem pořádné čertisko :).
Narodil jsem se 10.9.2010 a žiju v Orlové, to je poblíž Ostravy (trochu). Vážím 8 kg a měřím zhruba 33 centimetrů, takže jsem pořádnej chlap a samozřejmě miláček rodiny.
Panička s bratrem chtěli štěňátko prý už delší dobu, ale rodiče to nechtěli povolit. No tak se domluvili, že je převezou a převezli je tak, že si jednou přivezli mě. Hned jak mě uviděli, tak se do mě zamilovali. Byl jsem totiž jediný z vrhu, který měl stříbrnou barvu, ostatní byli černí. A to rozhodlo, nezaváhali ani na chvilinku a poctivě mě jezdili každý týden navštěvovat. Prý si museli vymýšlet doma příběhy jakože jdou ven nebo že jedou za babičkou a podobně.
No a pak mě vzali od mámy. Cestu do nového domova jsem proplakal v novém pelíšku a docela jsem se bál. Vše bylo pro mě nové, neuměl jsem zvedat nožky přes práh natož chodit po koberci, tak se stalo, že jsem občas spadl. Ale to nejdůležitější se stalo večer. Otec mých páničků se vrátil z práce, aniž by stále tušil, že se rodina rozrostla o nového člena, a v klidu si sedl k večeři. Panička však přišla s tím, že mu chce něco říct. Celá se u toho třásla, dost se bála reakce, no a paniček mě mezi tím donesl na rukou. Kdyby jste viděli ten pohled.....to bylo.....byl jako omráčený zatímco já se snažil k němu lísat a koupit si ho. Ale to byl těžký oříšek.
Netrvalo ale dlouho a i on si mě oblíbil a teď mi kupuje plno mlsek, o kterých neví ani panička. Občas se se mnou rozdělí i o ovoce nebo zeleninku, tu mám taky rád a zrovna nedávno mi dovezl mé oblíbené granulky....haf, jakou já měl radost lidičky.
S pány občas navštívím jejich prarodiče, kteří mají taky hafana, Rexe. Strašně rád ho provokuju a nenechám ho na pokoji. Mu se to sice občas nelíbí, a pořád se přetahujeme o kostičky, a on na mě občas výhružně zavrčí. Když ho Rexova panička okřikne, moje naopak řekne, ať ho nechá, že si ten malý uličník zaslouží občas nějakou tu lekcičku od staršího. To se s ní ani tulit pak nechci, když nestojí při mě.
Ale i tak mám své pány moc rád. Pelíšek, který mi koupili používám na hračky, k Vánocům jsem dostal deku, kterou mám u postele a odpočívám na ni přes den a v noci si vlezu nejdříve do postele k paničce a pak k pánovi, tam je to přece jenom nejlepší.
Tak to jsem já, malý roztomilý ďáblík a miláček rodiny. I když jsem se pokusil už jednou utéci (z hřiště, kde jsme si hráli ke vchodu domů kolem aut) a tenkrát jsem hodně dostal od paničky (prý jsem to sdědil po mamce), tak mě i tak zbožňují a neustále se se mnou tulí a já jim za to dávám plno pusinek.
Tak se mějte krásně přátelé
Pac a pusu posílá Nicky a jeho páničci